CHS Naše poupátko - Jezevčík dlouhosrstý trpasličí králičí

2011

Sobota 13. září

Zase jeden dosled, který stojí za zmínku… Tedy rozhodně ne, kvůli nějakému složitému pracovnímu výkonu psa, ale určitě ano kvůli protestu, který si na nás moje špagetka po práci připravila. :-) Tentokrát jsme hledali a vyčuchávali koloucha. Bylo asi osm hodin večer, když mi volal Jezevec.  Kamarád a místní myslivec. Ptal se, co zrovna dělám a jestli mám čas a chuť na dosled postřeleného koloucha. Samozřejmě jsem neodmítla, sbalila jsem pomůcky, univerzálku Zambi a čekaly jsme, až si pro nás Jezevec přijede. V půl deváté jsme již byli u lesa a během pěti minut jsem přikládala Zambimu na nastřel, který Jezevec označil na poli, nedaleko posedu. Zambima ihned zalehla do barvářského řemenu a asi po padesáti metrech jsme již v dáli pod svitem baterky zahlédli námi hledaného, zhaslého koloucha. Zambima si k němu pěkně v klidu došla a ověřila si ho. Po chvilce a povinnostech kolem kusu zhaslé zvěře jsme se ale vydali zpět k autu. Prošli jsme okolo posedu, prošli jsme roklinkou a přes vedlejší pole mířili zpět k autu. Ovšem najednou jsem zjistila, že nás Zambi nenásleduje. Jezevec šel odnést koloucha do auta a já mezi tím volala a pískala na ztracenou Zambi, jelikož jsem si myslela, že mi ta potvůrka ještě někam utekla za zvěří, což u ní není ostatně žádná novinka, zvláště po tak rychlém, krátkém a přesném pracovním výkonu… Jediné, co mi bylo divné bylo to, že ta má holka nehlásí. Čekala jsem deset minut, dvacet a asi po pětadvaceti minutách, kdy se už i Jezevec přidal k hledání jsme se rozhodli vrátit se zpět k nástřelu, jestli tam Zambi nebere ještě nějakou stopu… No co by napadlo vás? Jezevce ještě napadlo, jestli neprotestuje kvůli kopřivám, které tam sice v roklince byly, ale za prvé Zambi kopřivy nevadí, za druhé tam byla krásně vyšlapaná cestička a za třetí sám jezevec říkal, že za námi ještě šla na konci rokliny. Vyrazili jsme tedy přes roklinku zpět směrem k posedu a u posedu ejhle! Zambi ležela přímo pod žebříkem a koukala se s naprosto klidným výrazem na nás. V tu chvíli jsem si vůbec nebyla jistá, co si mám o jejím chování myslet, jelikož musela slyšet, jak na ní volám a jak pískám pomálu celých půl hodiny a přemýšlela jsem, proč se naše univerzálka z konce rokliny vrátila zpět k posedu… Dle mého názoru zkrátka a jednoduše Zambima protestovala a čekala, že se ještě půjde na chvilku na posed a až když jsem za ní došla a řekla jsem přesvědčivě, že jdeme domů sebrala se, a s ne zrovna vlídným výrazem vyrazila společně s námi k autu. Takže dnešní dosled, který byl hotový ani ne za deset minut, byl naší unirzálce asi málo. Nemluvě o tom, že doma nás čekala další protestující a to příšerka Bubušanda, která se se mnou a Zambimou nebavila celý zbytek večera, jelikož jsme jí nechali doma. Nenalákala jsem jí ani na pamlsky a to je u naší největší popelnice co říct… :-D Jediný kdo se radoval z našeho návratu byla štěňata Mrška a Omega, jelikož ty ještě nevědí o co vlastně přišla a chladnou hlavu zachoval i Xichtík, před kterým Zambima dělala paní důležitou a když si jí očuchával, aby zjistil, kde Zambima byla, tak na něho pohrdavě vrčela. Závěrem bych chtěla říct, že prostě miluji čím dál víc tohle naše plemeno, tyto nejvíc osobité bytůstky, se kterými se člověk opravdu nenudí. Lepších psů než jitrniček zkrátka není.

2010 

Úterý 26. října

Úterý 14. září - dosled jelení

Dnes jsme byli požádáni o další dosled jelení zvěře v našem revíru. Na tuto práci jsem si vzala sebou opět naší univerzálku Zambimu, která podala perfektní výkon. Na dosled jsme vyrazili okolo deváté hodiny večerní. V lese byla tma jako v pytli a na krok nebylo vidět. Zambima si sama našla místo nástřelu, které jsem předtím marně hledala s panem Štěpánkem při svitu baterky a zcela bez pochyb mě vedla po stopě. Po několika metrech mi ukázala barvu a tak jsem se ujistila, že mě vede opravdu správně. První a poslední barva na stopě mě ale ovšem nenechala v klidu a o Zambi práci jsem začala trošku pochybovat. Zambi ale pokračovala asi tak 300 dalších metrů tak přesvědčivě, že jsem jí vytrvale následovala i přes zajímavou trasu stopy, která vedla asi tak 30 metrů po cestě a pak se vracela k místu nástřelu. Následovalo mírné vybočení doleva a po několika deseti metrech nalezení již zhaslé laně bylo jasným důkazem Zambimi dokonalosti pří práci na barvě a přesvědčením její vůdkyně, že už nikdy nesmí více pochybovat o její práci. :-D Všechny fotky zde.

2009

Pondělí 28. prosince - dosled černý

Webové stránky by měly ukázat nejen to, co se povedlo, ale také to, co se nepovedlo. Myslím, že zklamané pohledy mluví za vše. :-) Dnes se nám poprvé nepovedlo dosledovat postřeleného lončáka. Zkoušeli jsme to přes čtyry hodiny, neustále stejná trasa, od nástřelu, přes cestu, do houštiny a zpátky na cestě jsme vždy cca po půl kilometru zkončili. Pak jsme ještě prohledali půlku lesa na volno, ale kde prase je, zdali ho někdo už nemá doma na pekáči, zdali Zambi a Bubienka zklamaly a lončák ještě někde v lese leží, nebo zdali si vesele běhá někde po lese dál, se už asi nedozvíme. Jak se říká, né vždy je posvícení. :-)

Středa 23. prosince - dosled jelení

Dnes jsme byli povoláni našim kamarádem Davidem, abychom dosledovali včera večer postřelenou laň. Na dosled jsem vzala naší inženýrku Zambimu, aby opět využila své kvality v praxi, jelikož místo kudy postřelená laň šla je opravdu zvěří všeho druhu hodně fregventované. Zambima byla neskutečně natěšená, jakmile zahlídla stopovačku v mé ruce a dávala to hlasitě znát. Barva byla stará přes dvanáct hodin a na to, že byl všude sníh, byla vidět jen prvních 200 metrů. Dalších cca 300 metrů jsem musela Zambimě důvěřovat. Stop bylo všude opravdu hrozně moc a tak se divím, že jí ani jednou nesvedly stopy, které byly zcela čerstvé. Zambima mě dovedla až ke křoví, do kterého jsem jí musela pustit na volno, jelikož tam nešlo projít. Po chviličce Zambima začala vydávat a tak jsem se do křoví musela přeci jen cca pět metrů proplazit. Zambima úspěšně dosledovala pěknou, již zhaslou laň a měla obrovskou radost, já měla také obrovskou radost, protože už po druhé  v praxi Zambima hlásila u kusu jelení zvěře, což na zkouškách nikdy nedělá.

Všechny fotky jsou zde.

Čtvrtek 1. října - dosled jelení

Dnes byla naše Zambima poprvé na opravdovém dosledu. Barva byla stará od včerejšího večera. Byla jsem moc zvědavá jak si Zambima poradí v praxi (před náma byli použiti jiní dva psi, ale bohužel bez úspěchu). Zambima si sama našla nástřel na poli, trochu jí svedla stopa živé zvěře a tak jsem jí opět nasadila na barvu na začátku lesa. Pak barva zmizela a já musela Zambimě důvěřovat. V polovině cesty jsem jí pustila na volno a během chvilky byla Zambima u laňě a moc hezky u ní hlásila, pak rychle příběhla ke mě a hlásila mi, co našla s velikánským nadšením a mastila mi laň ukázat. Svou prací mi dělala opravdu radost. Ona samotná měla také obrovskou radost, že dosledovala něco tak vzrušujícího, laň byla totiž ještě teplá a já po pohledu do jejích rozzářených očíček dospěla k rozhodnutí, že si udělám lovecký lístek. Když už mám tak šikovné pejsky, je škoda s nima běhat jen po zkouškách a nevyužívat je v praxi častěji. Zvláště, když je práce tolik baví.