Jezevčík dlouhosrstý trpasličí králičí

2010 

Úterý 26. října

Úterý 14. září - dosled jelení

Dnes jsme byli požádáni o další dosled jelení zvěře v našem revíru. Na tuto práci jsem si vzala sebou opět naší univerzálku Zambimu, která podala perfektní výkon. Na dosled jsme vyrazili okolo deváté hodiny večerní. V lese byla tma jako v pytli a na krok nebylo vidět. Zambima si sama našla místo nástřelu, které jsem předtím marně hledala s panem Štěpánkem při svitu baterky a zcela bez pochyb mě vedla po stopě. Po několika metrech mi ukázala barvu a tak jsem se ujistila, že mě vede opravdu správně. První a poslední barva na stopě mě ale ovšem nenechala v klidu a o Zambi práci jsem začala trošku pochybovat. Zambi ale pokračovala asi tak 300 dalších metrů tak přesvědčivě, že jsem jí vytrvale následovala i přes zajímavou trasu stopy, která vedla asi tak 30 metrů po cestě a pak se vracela k místu nástřelu. Následovalo mírné vybočení doleva a po několika deseti metrech nalezení již zhaslé laně bylo jasným důkazem Zambimi dokonalosti pří práci na barvě a přesvědčením její vůdkyně, že už nikdy nesmí více pochybovat o její práci. :-D Všechny fotky zde.

2009

Pondělí 28. prosince - dosled černý

Webové stránky by měly ukázat nejen to, co se povedlo, ale také to, co se nepovedlo. Myslím, že zklamané pohledy mluví za vše. :-) Dnes se nám poprvé nepovedlo dosledovat postřeleného lončáka. Zkoušeli jsme to přes čtyry hodiny, neustále stejná trasa, od nástřelu, přes cestu, do houštiny a zpátky na cestě jsme vždy cca po půl kilometru zkončili. Pak jsme ještě prohledali půlku lesa na volno, ale kde prase je, zdali ho někdo už nemá doma na pekáči, zdali Zambi a Bubienka zklamaly a lončák ještě někde v lese leží, nebo zdali si vesele běhá někde po lese dál, se už asi nedozvíme. Jak se říká, né vždy je posvícení. :-)

Středa 23. prosince - dosled jelení

Dnes jsme byli povoláni našim kamarádem Davidem, abychom dosledovali včera večer postřelenou laň. Na dosled jsem vzala naší inženýrku Zambimu, aby opět využila své kvality v praxi, jelikož místo kudy postřelená laň šla je opravdu zvěří všeho druhu hodně fregventované. Zambima byla neskutečně natěšená, jakmile zahlídla stopovačku v mé ruce a dávala to hlasitě znát. Barva byla stará přes dvanáct hodin a na to, že byl všude sníh, byla vidět jen prvních 200 metrů. Dalších cca 300 metrů jsem musela Zambimě důvěřovat. Stop bylo všude opravdu hrozně moc a tak se divím, že jí ani jednou nesvedly stopy, které byly zcela čerstvé. Zambima mě dovedla až ke křoví, do kterého jsem jí musela pustit na volno, jelikož tam nešlo projít. Po chviličce Zambima začala vydávat a tak jsem se do křoví musela přeci jen cca pět metrů proplazit. Zambima úspěšně dosledovala pěknou, již zhaslou laň a měla obrovskou radost, já měla také obrovskou radost, protože už po druhé  v praxi Zambima hlásila u kusu jelení zvěře, což na zkouškách nikdy nedělá.

Všechny fotky jsou zde.

Čtvrtek 1. října - dosled jelení

Dnes byla naše Zambima poprvé na opravdovém dosledu. Barva byla stará od včerejšího večera. Byla jsem moc zvědavá jak si Zambima poradí v praxi (před náma byli použiti jiní dva psi, ale bohužel bez úspěchu). Zambima si sama našla nástřel na poli, trochu jí svedla stopa živé zvěře a tak jsem jí opět nasadila na barvu na začátku lesa. Pak barva zmizela a já musela Zambimě důvěřovat. V polovině cesty jsem jí pustila na volno a během chvilky byla Zambima u laňě a moc hezky u ní hlásila, pak rychle příběhla ke mě a hlásila mi, co našla s velikánským nadšením a mastila mi laň ukázat. Svou prací mi dělala opravdu radost. Ona samotná měla také obrovskou radost, že dosledovala něco tak vzrušujícího, laň byla totiž ještě teplá a já po pohledu do jejích rozzářených očíček dospěla k rozhodnutí, že si udělám lovecký lístek. Když už mám tak šikovné pejsky, je škoda s nima běhat jen po zkouškách a nevyužívat je v praxi častěji. Zvláště, když je práce tolik baví.