CHS Naše poupátko - Jezevčík dlouhosrstý trpasličí králičí
Zrzka V1, CAC, CACIB, BOB
|
Přidáno 8.9.2009 Jak jsme si domů přivezli Agara  Vždycky jsem si moc přála psa a to jakéhokoliv. Když mi bylo sedm let, rodiče konečně povolili a vyrazili jsme do jedné chovatelské stanice německých ovčáků v Plzni. Jakmile jsme byli na místě, přivítali nás chovatelé, kteří na nás vypustili sedm moc krásných, dvouměsíčních chlupatých kuliček a řekli, ať si vybereme. Mamka hned začala vybírat a ukázala na jedno štěně, které se jí líbilo. Zeptala se, jestli je to pes nebo fenka. Chovatel odvětil, že fenka a jelikož rodiče usilovali o psa, požádala mamka chovatele, aby nám nechal na výběr jen pejsky, chovatel byl moc ochotný, pochytal fenky a výběr se zúžil na čtyři štěňata a z nich nás zaujal jeden pejsek, který o nás všechny jevil obrovský zájem a místo abychom si vybrali my, vybral si na konec on nás a během půl hodiny jsme si ho už vezli domů. Doma jsme všichni přemýšleli o jméně a shodli jsme se, že pejskovi budeme říkat Agar. Agar byl opravdu naprosto úžasný, přítulný, hravý a vůbec si nestýskal po mamince. Během čtrnácti dnů jsme si ho všichni doma zamilovali. Hlavně teda já. Byla jsem moc šťastná, že mám konečně svého prvního psa. Agara jsme měli doma měsíc a přišla první návštěva veterináře z důvodu očkování proti vzteklině. Samozřejmě jsem u toho jako malé dítě nemohla chybět. Když jsme přijeli na veterinu, pan doktor Agara nejdříve prohlídl a povídal si s ním u toho a v tom to přišlo. Jediná věta, která nám vzala našeho prvního psa, zazněla asi takto: No ty jsi ale krásná fenečka... Já, jakožto malé dítě jsem si neuvědomila hned, co taková věta znamená, ale mamka jakmile zareagovala a řekla panu doktorovi, že Agar není fenečka, ale pes mě uvedla do pozoru. Pan doktor ale mamku přesvědčil, že Agar opravdu není pejsek, jak si celý ten měsíc myslíme, ale krásná fenečka, že pan chovatel udělal někde chybu. Ať už záměrně, nebo ne, to už bylo v celku jedno. O psa jsme přišli a místo něho jsme měli skvělou fenku, která nám dávala svou radost a lásku krásných čtrnáct let. Přestali jsme jí samozřejmě říkat Agare a pojmenovali jsme jí Besina. Do dneška na to s mamkou moc rádi vzpomínáme a mamka často vypráví návštěvám o tom, jak jsme si domů přivezli Agara.
 |
